Těhotenství bylo plánované a chtěné. S manželem jsme se oba těšili na nové výzvy a také oba cítili, že už jsme připravení na to, abychom zvládli příchod dalšího člena rodiny.
Oba jsmě měli fajn práci, dostavěli rodinný domek, takže dalšímu posunu v našem vztahu nic nebránilo.
Antikoncepci jsem brala přes 10 let, takže jsme oba počítali s tím, že to nemusí jít snadno a prostě tomu nechali volný průběh. Ze začátku jsem si říkala, že vynechám všechny diskuze na serverech typu emimino, maminka atd. Jedinou orientační pomůckou mi byla aplikace v telefonu, která mi ukazovala přibližné dny ovulace.
S manželem jsme si užívali jeden druhého a neřešili, jestli je dnes ten správný den nebo ne. Než jsme se nadáli, na testu se objevily 2 čárky. Byl to velmi zvláštní pocit, když jsem počůraný test držela v ruce. První byla obrovská radost, kterou za pár vteřin vyměnily myšlenky typu "Pane bože, tak já jsem těhotná!". V květnu jsem vysadila antikoncepci a na konci srpna, v den svých narozenin, jsem držela v rukou pozitivní test.
Celý den jsem si na "nový stav" zvykala a večer před spaním to řekla manželovi. Nejdřív bylo pár vteřin ticha (taky ho to chudáka zaskočilo :) a potom radost. Nekonaly se slzy štěstí a velká gesta jako v amerických filmech. Oba jsme tuhle novinku v sobě potřebovali zpracovat.
V 7. tt jsem absolvovala první ultrazvuk u gynekologa, kde kromě šedivého flíčku blikalo také srdíčko. Koukala jsem na ultrazvuk a říkala si, tak tohle je ten náš shluk buněk. Pan doktor byl velmi milý, dostala jsem první fotku Žížalky a odešla s žádankou na genetické testy a první velký ultrazvuk. Venku v autě už na mě čekal manžel a oba jsme měli velkou radost, že je vše v pořádku a byli pyšní na tu naši "šmouhu".
První velký ultrazvuk a genetické testy jsem absolvovala ve Vinohradské nemocnici, manžel byl se mnou. Byla jsem moc ráda, že se mnou muž ultrazvuky absolvoval a oba jsme si užívali pohyby Žížalky a tlukot srdíčka. Vždycky mi přejel mráz po zádech, když jsem tlukot slyšela.
Všechna vyšetření probíhala výborně a my tuhle skvělou novinku postupně oznámili rodině a kamarádům. Nastávající babičky a dědečkové byli nadšení, na první vnouče se už dlouhou dobu těšili.
Na podzim dostal můj muž v práci nabídku, která se prostě neodmítá. Podmínky byly nastaveny tak, že nebylo moc o čem přemýšlet. Novou práci vzal a nás čekalo stěhování do Sofie v Bulharsku. Oba jsme si říkali, že vše přišlo v pravý čas a je jedno, jestli budu na mateřské v Čechách nebo v Bulharsku. Moje úžasná šéfová v práci přijala všechny novinky naprosto skvěle a také mi ve všem vyšli vstříc. Od ledna jsem s manželem mohla vyrazit na východ.
S gynekologem v Čechách jsme se domluvili, že od ledna do dubna budu v péči doktorů v Bulharsku a před porodem se vrátím a dotáhneme to spolu. O bulharském zdravotnictví ještě určitě napíšu v samostatném článku, protože to bude na delší psaní :)
Duben je za dveřmi, takže už se těšíme zpátky do Čech. Na rodinu, přátele a hlavně, že už konečně uvidíme tu naší princeznu, co mi zatím řádí v bříšku.
Shrnutí mého těhotenství v bodech:
- 1.- 3. měsíc
Váha: 55 kg
Neduhy: Neustálá únava, časté nevolnosti (Naštěstí jsem nezvracela, ale celý den byl žaludek jako na vodě. Pomáhaly mi časté svačinky - zejména ovoce nebo suchary z bio krámku.)
Chutě: Téměř žádné - byla jsem ráda, že jsem do sebe něco dostala. Přestala mi chutnat káva.
- 4. - 6. měsíc
Váha: 57,5 kg
Neduhy: Začal mě trápit nízký tlak, takže jsem byla často malátná a jednou omdlela na cestě vlakem do práce. Vrátila se naopak chuť k jídlu, takže jsem konečně začala i přibírat. 5. a 6. měsíc jsem si užívala a téměř se necítila "těhotně". Tyto dva měsíce byly asi nejlepší z celého těhotenství.
Chutě: Maminčiny nakládané okurky, opět mi začala chutnat káva a zkrátka vše, co jsem jedla předtím.
- 7. - 8. měsíc
Váha: 63 kg
Neduhy: S rostoucím bříškem a přibývající váhou začalo opět neduhů přibývat. V noci horší spánek, obouvání bot nebo navlékání ponožek se změnilo na 5 minutovou misi, na konci které jsem funěla jako po maratonském běhu :).
Chutě: Okurky jsem vyměnila za sladké. Před otěhotněním jsem sladkému moc neholdovala, ale teď se nemůžu udržet.
Abych byla naprosto upřímná, nepatřím k těm, které si těhotenství užívají a připadají si neodolatelné a sexy. Těším se na chvíli, až bude bříško pryč a Žížalka u mě v náručí.
A jak jste si těhotenství užívaly vy? Patřilo k nejkrásnějším obdobím vašeho života, nebo jste ho braly jako nutnou součást narození vašeho děťátka?
Těším se na vaše komentáře.
Vaše A.
